Odpovědnost lékaře odlišného od poskytovatele zdravotních služeb za újmu na zdraví pacienta
Článek „Odpovědnost lékaře odlišného od poskytovatele zdravotních služeb za újmu na zdraví pacienta“ se zaměřuje na klíčovou otázku v oblasti zdravotnického práva, konkrétně na odpovědnost lékařů za újmu způsobenou pacientům v případech, kdy lékař není přímým poskytovatelem zdravotních služeb, ale pracuje například pro zdravotnické zařízení (např. s.r.o.). Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí posuzoval, kdy a za jakých podmínek jsou zdravotničtí pracovníci osobně odpovědní za újmu na zdraví pacienta, a to i tehdy, když je smluvní stranou poskytující zdravotní služby jiný subjekt, například společnost s ručením omezeným.
Podle českého práva má pacient právo na to, aby mu byly poskytovány zdravotní služby na odborné úrovni, tzv. „de lege artis“. Pokud dojde k pochybení ze strany zdravotnického pracovníka a pacient v důsledku tohoto pochybení utrpí újmu na zdraví, má nárok na náhradu nemajetkové újmy a případně dalších nároků. Článek se podrobně věnuje problematice, kdo je povinen k náhradě této újmy, pokud zdravotní služby poskytoval lékař pracující pro poskytovatele, ale nebyl přímo smluvní stranou dohody s pacientem.
Analyzovaný rozsudek se týká případu, kdy pacientka podstoupila operaci ruky, kterou provedl lékař, jenž byl zároveň jediným společníkem a jednatelem zdravotnického zařízení ve formě s.r.o. Pacientka uzavřela smlouvu o péči se společností, nikoli s lékařem osobně. Operace byla provedena chybně, postupem non lege artis, což vedlo k amputaci malíčku pacientky. V reakci na to se pacientka domáhala náhrady újmy jak po zdravotnické s.r.o., tak po samotném lékaři.
Lékař argumentoval, že není pasivně legitimován, protože smlouvu o poskytování péče uzavřela společnost, a nikoli on sám. Nejvyšší soud však konstatoval, že na tento případ je nutno aplikovat ustanovení § 2914 občanského zákoníku, které upravuje odpovědnost pomocníka. Podle tohoto ustanovení může zdravotnický pracovník, ať už pracuje jako zaměstnanec nebo ve funkci statutárního orgánu, nést osobní odpovědnost za újmu, pokud při výkonu své odborné činnosti poruší povinnost postupovat de lege artis.
Nejvyšší soud dále zdůraznil, že české právo umožňuje kumulaci odpovědnosti, tedy že pacient může požadovat náhradu škody jak ze smluvní odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb (podle § 2913 o.z.), tak z deliktní odpovědnosti samotného lékaře (podle § 2910 o.z.). Zatímco poskytovatel zdravotních služeb odpovídá za řádný výběr zdravotnického personálu a zajištění potřebných podmínek, samotný lékař odpovídá za to, že operaci provede na odborné úrovni, v souladu s nejnovějšími medicínskými poznatky.
Rozhodnutí rovněž rozlišuje postavení lékaře, který pracuje jako zaměstnanec nemocnice, od lékaře, který je zároveň statutárním zástupcem poskytovatele zdravotních služeb. Zaměstnaný lékař podléhá organizačním pokynům svého zaměstnavatele a jeho odpovědnost je limitována těmito pokyny a vybavením, které má k dispozici. Naopak lékař, který je zároveň statutárním zástupcem, nemá takovou organizační podřízenost, a proto by měl být odpovědný spolu s poskytovatelem zdravotních služeb za případnou újmu.
Více informací na: https://www.epravo.cz/top/clanky/odpovednost-lekare-odlisneho-od-poskytovatele-zdravotnich-sluzeb-za-ujmu-na-zdravi-pacienta-118498.html
