Pokuta za švarcsystém kurýrů Rohlíku potvrzena Ústavním soudem
Na začátku dubna roku 2026 dospěl k finálnímu rozuzlení soudní přezkum pokuty ve výši 2,5 mil. Kč, kterou v roce 2023 uložil inspektorát práce společnosti VELKÁ PECKA, s. r. o., provozující on-line obchod Rohlik.cz. Pokuta byla uložena zejména za umožnění výkonu nelegální práce osmi kurýrům společnosti, kteří rozváželi zboží zákazníkům. Konečný verdikt, potvrzený Ústavním soudem, potvrdil existenci švarcsystému i výši uložené pokuty.
Daný případ lze vnímat jako významný moment pro posuzování režimu spolupráce v oblasti tzv. platformové ekonomiky. Nejvyšší správní soud však zároveň zdůraznil, že jeho závěry nelze chápat jako plošný verdikt nad celým segmentem digitálních platforem, nýbrž jako výsledek posouzení specifických okolností konkrétní věci. Neznamená to tedy, že by všichni pracovníci digitálních platforem museli být automaticky považováni za zaměstnance.
Závěry soudů však mají širší význam zejména v tom, že akcentují požadavek materiálního hodnocení skutečného nastavení spolupráce. Formální označení vztahu jako podnikatelské spolupráce nebo smluvní ujednání deklarující nezávislost pracovníků nemohou být rozhodující, pokud se tato nezávislost neprojevuje také v reálném výkonu činnosti.
V komentovaném soudním sporu bylo podstatné posoudit, zda činnost kurýrů, kteří formálně vystupovali jako osoby samostatně výdělečně činné, naplnila znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce. Na to navazovala otázka, zda se společnost VELKÁ PECKA, s. r. o., dopustila přestupku spočívajícího v umožnění výkonu nelegální práce podle zákona o zaměstnanosti.
Řízení mělo několik fází. Oblastní inspektorát práce pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 14. 6. 2023 shledal společnost vinnou mimo jiné z umožnění výkonu nelegální práce osmi kurýrům a uložil jí pokutu ve výši 2,5 mil. Kč. Státní úřad inspekce práce následně odvolání společnosti zamítl. Městský soud v Praze žalobu společnosti nejprve zamítl, první rozsudek však Nejvyšší správní soud zrušil pro nepřezkoumatelnost. Po vrácení věci městský soud žalobu znovu zamítl a druhá kasační stížnost společnosti již úspěšná nebyla.
Nejvyšší správní soud přitom zdůraznil, že závěr o naplnění znaků závislé práce musí vycházet z materiálního posouzení vykonávané činnosti a charakteru vztahu. Za rozhodující proto nepovažoval pouze smluvní označení vztahu ani formální odklony od pracovněprávního režimu spolupráce, nýbrž skutečné nastavení podmínek výkonu činnosti.
Ve vztahu k osobnímu výkonu práce NSS dovodil, že kurýři zásilky fakticky přebírali, rozváželi i předávali zákazníkům osobně a že mechanismus zastoupení se reálně neuplatňoval. Možnost zajištění náhradníka byla navíc smluvně vázána na předchozí souhlas společnosti, a proto ji nelze považovat za skutečný projev nezávislého podnikatelského vztahu.
Soudy dovodily také soustavnost výkonu práce. Kurýři neplnili jednotlivé jízdy pouze jednorázově nebo příležitostně, ale činnost vykonávali opakovaně a po delší dobu. Kolísání rozsahu práce či fakturovaných částek podle NSS samo o sobě nesvědčí o obchodním vztahu, protože proměnlivost vytížení může být vlastní i pracovněprávním vztahům, zejména těm založeným dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Významným znakem bylo rovněž to, že kurýři vystupovali navenek jménem společnosti. Využívali prostředky společnosti, zejména vozidla s logem Rohlík.cz, mobilní telefon s aplikací a platební terminál, a zákazníkům se jevili jako součást služby Rohlík.cz. Reklamace a komunikace byly navíc navázány na zákaznickou podporu společnosti.
Ve vztahu k pokynům, podřízenosti a hospodářské závislosti NSS zdůraznil, že odměna kurýrů představovala ekonomicky významný zdroj jejich příjmů. Ujednání o smluvních pokutách v rámcových smlouvách přitom soud nepovažoval za znak obchodní povahy vztahu, ale naopak za okolnost, která může svědčit o nadřízenosti společnosti a obcházení pracovněprávní úpravy. Zároveň byla dovozena závislost kurýrů na organizaci a přidělení práce společností, a to bez volnosti typické pro obchodní vztahy. Oporou pro tento závěr byl režim plánování a kontroly výkonu činnosti, který odpovídal výkonu práce dle pokynů zaměstnavatele, nebo fakt, že společnost neměla zájem pouze na výsledku spolupráce, tj. doručení předané zásilky, ale na dodržení svých standardů při provádění činnosti.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že kurýři sice formálně vystupovali jako OSVČ na základě obchodněprávního vztahu, avšak jejich činnost vykazovala znaky závislé práce. Společnost se tak dopustila přestupku spočívajícího v umožnění výkonu nelegální práce.
V následném řízení před Ústavním soudem společnost opakovaně namítala zejména porušení práva podnikat a svobodně volit povolání, práva na soudní ochranu a spravedlivý proces a v rámci unijního práva také porušení práva na volný pohyb služeb. Ústavní soud však těmto tvrzením nepřisvědčil a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Kauza je tedy procesně uzavřena a závěry o spáchání přestupku i uložené pokutě obstály.
Více informací na: https://www.epravo.cz/top/clanky/pokuta-za-svarcsystem-kuryru-rohliku-potvrzena-ustavnim-soudem-121213.html
