Snížení kvality prostředí (pohody bydlení) jako námitka v řízení o povolení záměru
V řízeních vedených v souvislosti s umísťováním či povolováním staveb se můžeme často setkat s námitkami, které se týkají snížení pohody bydlení nebo zhoršení kvality prostředí v důsledku provedení zamýšleného stavebního záměru, a to zejména ze strany dotčených sousedů.
Ve kterých případech jsou takovéto námitky relevantní? A jakým způsobem by měly být tyto námitky posuzovány ze strany stavebního úřadu?
Krátký úvod k námitkám
Námitky představují v rámci řízení o povolení záměru právní nástroj, kterým je účastník řízení schopen zasáhnout do příslušného řízení a chránit svá práva, která mohou být plánovaným stavebním záměrem dotčena. Námitky je obecně možné rozdělit do dvou základních kategorií, a to na námitky (i) občanskoprávní (zásahy do soukromých práv) a (ii) veřejnoprávní (rozpor s požadavky stanovenými právními předpisy či technickými normami). Příslušný stavební úřad je přitom povinen se vypořádat s oběma kategoriemi námitek.
Pojmy „kvalita prostředí“ a „pohoda bydlení“
U občanskoprávních námitek se můžeme běžně setkat jak s pojmem kvality prostředí, tak s pojmem pohody bydlení. Jedná se přitom o obdobné a neurčité právní pojmy, které vychází především z předpisů stanovujících požadavky na umísťování staveb a výstavbu pojmy, a které je obecně možné považovat za zaměnitelné. V současnosti se ovšem v této souvislosti používá zejména pojem kvality prostředí, který vychází z aktuální právní úpravy.
Rámcové vymezení pojmu pohoda bydlení, které je s ohledem na závěry judikatury možné uplatnit i ve vztahu k pojmu kvalita prostředí, provedl Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém rozsudku ze dne 02.02.2006, č. j.: 2 As 44/2005-116, dle kterého je pohodou bydlení nutno rozumět „souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech.“
Snížení kvality prostředí (pohody bydlení) jako občanskoprávní námitka
Z výše uvedeného vymezení pojmu kvalita prostředí (resp. pohoda bydlení) je možné dovodit jednotlivé činitele, které mohou být pro posouzení vlivu stavebního záměru na kvalitu prostředí relevantní, tj. které mohou účastníci v rámci příslušného řízení v rozsahu vymezeném právními předpisy uplatnit, a kterými by se pak stavební úřad měl věcně zabývat. Námitka snížení kvality prostředí je tak často úzce spjata s problematikou imisí (hluk, vibrace, zastínění apod.), jenž mohou v důsledku provádění a užívání stavebního záměru omezovat vlastníky sousedních nemovitostí, a v jejichž důsledku může dojít ke snížení komfortu jejich každodenního života.
Dalším argumentem, se kterým se můžeme v rámci těchto námitek běžně setkat, a který je při posuzování možného zásahu do kvality prostředí nepochybně relevantní, je ztráta soukromí. Jedná se přitom zejména o případy, kdy řešený stavební záměr umožňuje prostřednictvím oken nebo jiných stavebních prvků výhled do vnitřních prostor, dvorků nebo jiných ploch užívaných v rámci sousedních nemovitostí. Ovšem aby byla takováto námitka narušení soukromí v rámci řízení úspěšná, mělo by se jednat o narušování soustavné a závažným způsobem (srov. např. rozsudek NSS ze dne 20.07.2021, č. j.: 3 As 6/2020-44). Dalšími námitkami, kterými se v těchto případech stavební úřady zabývaly, resp. měly povinnost zabývat, jsou např. narušení kvality prostředí obtěžováním výfukovými zplodinami, hlukem a světly parkujících aut nebo umístěním technologií způsobujícími hluk (např. výtahy, klimatizační jednotky).
Další důležitou otázkou, která v té souvislosti vyvstává je, jakým způsobem by měly stavební úřady tyto námitky a jednotlivé činitele posuzovat a vyhodnocovat.
Ačkoliv mají tyto námitky často přesah i do veřejnoprávních předpisů a norem, zejména pokud se jedná o hygienické limity pro hluk či vibrace nebo požadavky na odstupy staveb při jejich umisťování, nemohou se stavební úřady omezit pouze na prověření souladu stavebního záměru s požadavky stanovenými obecně závaznými právními předpisy či technickými normami, neboť k nepřiměřenému narušení kvality prostředí může dojít i v případě splnění všech veřejnoprávních limitů. NSS k tomu uvádí, že „[j]akýkoliv výraznější nárůst hluku způsobený záměrem, který může zatěžovat a obtěžovat okolí, představuje podstatnou změnu poměrů v území […], a to i kdyby výsledný hluk neměl dosáhnout takové intenzity, že by hrozilo překročení veřejnoprávních hygienických limitů“ (srov. rozsudek NSS ze dne 14.01.2015, č. j.: 6 As 189/2014-38).
Jednotlivé námitky a složky ovlivňující kvalitu prostředí se obecně posuzují z pohledu, zda stavební záměr a jeho vliv na okolí, a tím pádem i případný zásah do práv dotčených vlastníků sousedních nemovitostí, odpovídají míře přiměřené místním poměrům. Použití hlediska přiměřenosti místním poměrům přitom jasně naznačuje propojenost těchto námitek a jejich posuzování i s obecnou ochranou práv a chráněných zájmů plynoucí ze soukromoprávní úpravy. Účelem poskytnutí nástrojů k obraně soukromých práv a zájmu, jejichž ochrany je obecně možné se dovolat prostřednictvím civilního řízení, je poskytnutí veřejnoprávní ochrany „preventivně pro futuro z důvodu ochrany sousedících osob a předcházení možným sporům budoucím, které lze předvídat již ve fázi rozhodování o umístění a povolení stavby“ (srov. rozsudek NSS ze dne 24.07.2015, č. j.: 2 As 37/2015-46).
Při posuzování oprávněnosti námitek a intenzity (přiměřenosti) zásahu do práv účastníka řízení je tedy nezbytné přihlédnout a zkoumat i případná specifika dané oblasti, kdy i pokud je možné považovat předmětný zásah obecně za přiměřený, může se v konkrétním případě s ohledem na specifičnost posuzované lokality jednat o zásah překračující míru přiměřenou místním poměrům. Vyhodnocení rozsahu zásahu hrozícího v důsledku realizace stavebního záměru ve vztahu k posouzení místních poměrů by měly stavební úřady vyhodnotit jak v souvislosti s prováděním stavebního záměru (stavební práce, pohyb těžké techniky apod.), tak v souvislosti s následným užíváním samotné stavby (nárůst dopravní zátěže, zastínění okolí apod.). Nepřekročí-li takovýto zásah míru přiměřenou místním poměrům, je účastník řízení obecně nucen zásah strpět; to mu ovšem nebrání domáhat se případné nápravy či ochrany proti zásahu prostřednictvím civilní žaloby.
Bude-li zásah představovaný realizací stavebního záměru přesahovat míru přiměřenou místním poměrům, jedná se o skutečnost, která by měla být stavebním úřadem při posuzování záměru řádně zohledněna a vyhodnocena. NSS v této souvislosti uvádí: „Překračuje-li tvrzený zásah míru přiměřenou poměrům, překračuje vždy zároveň i přípustnou míru“ (srov. rozsudek NSS ze dne 23.04.2008, č. j.: 9 As 61/2007-52) V případě překročení této míry by měl stavební úřad obecně požadovat buď úpravu stavebního záměru tak, aby byla intenzita zásahu snížena, nebo realizaci tohoto stavebního záměru nepovolit.
Více informací na: https://www.epravo.cz/top/clanky/snizeni-kvality-prostredi-pohody-bydleni-jako-namitka-v-rizeni-o-povoleni-zameru-118691.html
